Podvečer na vsi

      Čím dál víc jsem si jistá, jak se mi tam líbí. Pravděpodobně je to tím, že jsem tam poprvé spadla v chodítku do záhonku, že jsem tam snědla kila jahod a očesala hromadu jablek, že jsem tam poprvé spala pod stanem, poprvé jsem si tam sedřela řádně kolena na skejtu, v pískovně jsem se koupala snad milionkrát, na zahradě jako malá krmila ježka a každou zimu poctivě stavěla sněhuláka. Dost možná je to taky tím, že vím, jak to tam voní v každou roční dobu jinak, že vím, jak studí schody a kde je ve sklepě nejlepší marmeláda, že vím, jaké to je, když ráno vychází slunce a v trávě se třpytí rosa, že cestou od vlaku jsem šla víc jak stokrát a že vím, na jakém stromě každé léto vrká hrdlička. Určitě je to ale tím, že tam bydlí moje babička..